Ohlédnutí za stavbou myšácké pece

Ve středu 22.7. se nám navzdory až přílišné přízni počasí podařilo postavit hliněnou roštovou pec na keramiku a nedostat úpal. Kolem 30 dětí si v keramické dílně vyrobilo mističky k vypálení. Ve stejném množství, ale převážně dospělí, jsme se sešli i kolem stavby pece. Pustili jsme se do práce se zaujetím jeskynního člověka a touhou přivést na svět repliku pícky, v jaké mohla kdysi vzniknout věstonická Venuše. Základy spatřily světlo světa už v první hodině práce a vyznamenání pro nejstatečnějšího šlapače hlíny v dětské kategorii si odnesl Adam Čermák. Prošlapávat jílovitou hlínu s vodou a slámou nebylo zrovna nejjednodušší a odvážlivci se ke kalfasům moc nehrnuli.

Dál už to bylo jednodušší. Kdo se nechtěl pokrýt bahnem od hlavy k patě, mohl splétat proutěný rošt, omazávat cihlový základ, rošt nebo proutěnou konstrukci, kterou jsme průběžně vyplétali, aby držela pohromadě. Čistotné děti u dalšího stanoviště zaznamenávaly své dojmy ze stavby pece na výkres. Autoři výkresů dostali po zásluze drobné odměny, mezi nejzdařilejšími díly se dokonce našel obrázek záměrně nakreslený hlínou. Než se sešeřilo, vyrostla na školní zahradě pícka. Zjistili jsme, kolik času a práce dala výroba keramiky našim předkům. Zabavili jsme se my rodiče i naše děti. Naučili jsme se něco nového, a co víc – pec nám nespadla. Teď nás ještě čeká třítýdenní vysychání, než v ní budeme moc pálit a doopravdy prověřit, nakolik se dílo podařilo. Už teď si ale troufáme říct, že jsme v onom tropickém odpoledni zažili něco nevšedního.

Nezbývá než poděkovat všem, kdo se na stavbě pece podíleli – těm, kdo neváhali obětovat všední odpoledne a přiložit ruku (nebo nohu) k dílu, obci, základní škole, Agro Monetu, a.s, MAS Slavkovské bojiště a Jihomoravskému kraji za materiální podporu, Lence Fialové za lektorování dětských dílniček, Národnímu centru pro prezentaci kulturního dědictví při Národní knihovně za poskytnutí návodu z projektu Historie jinak (www.historiejinak.cz) a oddílu experimentální archeologie Mamuti (www.mamuti.cz) za konzultace a jejich postupy pro srovnání.

Vynášení Moreny a vítání jara

Morena si letos dává načas. I když jsme ji 29.3. s velkou parádou a početným doprovodem vynesli ze vsi, zima pořád ne a ne odplavat. Ale nevzdáváme se naděje, jaro musí přijít. Děti mu zazpívaly písničky, ozdobily si březové větvičky a Morenu hodily do potoka, ať si plave do chladnějších krajin.

Letošní vynášení Moreny se konalo v rámci orelské akce Otloukej se, píšťaličko na kovárně. Z kovárny jsme odcházeli s Morénou hrdě v čele průvodu, zpátky jsme se vraceli už bez ní, zato opentlení barevnými stužkami. Dospělí na kovárně obdivovali výstavu krojů paní Marie Horákové, děti si nazdobily vlastní velikonoční perníčky. Poslední záchvěvy zimy jsme zapili teplou medovinou.

Na akci Otloukej se, píšťaličko, se podílelo i Technické muzeum v Brně. Vděčíme mu za hojnou účast „přespolních“ a zvídavé otázky: „Kam ji poneseme? Bude to daleko?“ „A ona vážně odplave?“ „A pak už se budeme moct koupat?“ „A až zase bude zima, tak se ten sněhulák zase vrátí?“

Snad bychom se i těšili na vynášení Morény zase napřesrok, ale teď se víc chceme radovat z léta a akcí, které budeme moct pořádat venku. A až „ten sněhulák“ připlave, začneme se těšit na vítání jara.

Ani pestré stužky a barevná vajíčka jí nevrátí barvu do bledých tváří.

Když je potřeba odnést celou dlouhou zimu, musí se zavolat ti největší siláci.

foto_1252 foto_1253 foto_1254 foto_1255