Letošní „příměšťák“ se odehrál jako týden jednodenních výletů ve stylu „vyber si a jeď“. Každý den jsme šli ven s jiným počtem dětí, program jsme si volně měnili podle toho, jak se nám zrovna líbilo, a všichni jsme si to užili.
První den – Zoo Brno a lanové centrum. Horko, spousta zvířat, spící lev, kopec v brněnské zoo. Nejoblíbenější zvíře nejmenší účastnice totiž jsou … ano, žirafy. Úplně nejvýš a úplně nejdál. Mimochodem brněnská Zoo má svou vlastní šifrovací hru od Cryptomanie – patří to mezi naše letošní resty. Do hry jsme se zaregistrovali, našli první stanoviště a pak jsme pelášili pryč, abychom stihli krmení surikat.
Když jdete do zoo, vlastně jsou nejlepší podívaná hejna ryb pod mostem …Nebo ještěrky – schválně, kdo ji najde!Zato surikaty se neostýchaly.Krasavci na obou stranách skla.Podívej, doskočím dál než žába!Já taky!Ale na rekordmana mezi lidmi to nedotáhneme ani jeden.Pánové, nechtěli byste pustit dámu?Interaktivní kvíz v tropickém královtví prověřil, co už jsme cestou potkali.Svišťům bylo dneska taky pořádně horko.Ale lanové centrum je ve stínu.Takže jsme si v něm zařádili…… a někteří z nás se šli podívat na zvířata úplně nejvýš a nejdál …… a taky s nejdelším krkem.Plameňákům bylo ve vodě hej.A lemuři se nám smáli z prosluněné africké vesnice.Nejmladší řidička použila džíp a ani nenabourala!Čí máma unese nejvíc dětí? Ta klokaní!
Druhý den jsme měli trávit na naučné stezce v lese. Jenže taky mělo celý den pršet. Takže jsme se rozhodli pro alternativní plán – naučíme se novou hru a pak se uvidí. A taky se vidělo!
Skvělá minihra do autobusujen se moc nedá fotit za jízdy.A kam že jsme to jeli?Nápis na zdi napoví.Skoky do výškyA do větší výškyAle hlavně do měkkého!Souboj na kladině netrval dlouhoa obě soupeřky skončily na stejném místě.Tak si radši vyzkoušely ninja dráhu.A přesvědčily i jediného účastníka – kluka, aby se přidal.Vyskákaní a s bolavýma nohama jsme došli celkem daleko, než jsme se rozhodli, že dál pojedeme šalinou.Těšíte se na kuřecí nugetky?Chyba lávky! Na tyhle nugetky nepoložilo život jediné kuře.V pozadí jména slavných vegetariánů – restauraci doporučují tři děti ze tří!Bez dezertu ani ránu a pak můžeme pokračovat zase za pohybem.Déšť ustal, dráha sice ještě ani neoschla, ale nám to nevadilo.První jamka šla ještě dobřeAle ty další…Někdy do toho stačí dát ránu
Třetí den – středa na parníku. „Vážně to bude zpátky 15 kilometrů?“ „Nebude, jenom osm, to nám bude stačit.“ Nakonec nás i tady zkrotil déšť a poslední dvě zastávky po přehradě jsme se zase popovezli lodí.
Když ji miluješ, není co řešit.Ačkoliv bylo gigalehátko přístupné na vlastní nebezpečí …… zamilovali si jej všichni.Jak se jmenuje loď, na které plujeme?Nevím, na boku to není.Často podle partnerského města, se kterým se Brno kamarádíDo Veverské Bitýšky.Kolem vody …… do hospody!Chvilka boje se slizemA pak zpátkyCestou zase k přístavuNa pohoduKolem vodyPo pěkné asfaltceS výhledem a lavečkouNepřipraveni na to, co nás čekáPřes kořenyPřes kamenyDo kopceChvilka u studánkyAle voda letos bohužel není pitnáA zase do kopceAž jsme minuli odbočkuA místo drápání vzhůru jsme se vydali po pohodlné cyklostezce.K radosti všech zúčastněných.Chvilka odpočinkuNajdi deset rozdílůAni nevypadají, že už ušli větší půlku cesty 🙂Pak nás sice dostihl déšť a my museli využít rychlejší dopravuAle náladu nám to nepokazilo!
Den čtvrtý, tentokrát bez deště. Protože muzeum ve Šlapanicích otevírá až odpoledne, dohodli se mladí výletníci, že svým stařešinům ukážou domov důchodců 🙂 Zámek rodu Mittrovských v Sokolnicích je krásné místo s velikou zahradou a nečekaným dětským hřištěm, veřejně přístupný a moc příjemný na procházky. Občas se i dáte do řeči s někým, kdo si vás nebude pamatovat, až odejdete (což je v pořádku, vlastně je dobře, že nejsme zcela nezapomenutelná tlupa). A od seniorů už jsme šli jen ke zkamenělinám. Přemýšlím, kdo tu cestu v čase plánoval. Muzeum ve Šlapanicích je sice na první pohled malinké, ale o to lépe vybavené hernami a interaktivními částmi výstavy. A neuvěřitelně trpělivou paní kurátorkou, které patří veliký dík! <3
Parádní hřiště!Oranžové.Z dotace ČEZA na místě, kde bychom ho asi nečekaliNa něm posilovací stroje pro vyšší věkové kategorieLabyrint pod nohamaA andulky za zádyTrhat jablka nám v domově důchodců nikdo nezakázal 😮Některé to zmohloOstatní šli krmit kozy (jenom senem, které už měly ve výběhu – v průběhu tohoto výletu nebyla překrmena žádná koza)Dáme výdrž?Ne, radši prohlídku areáluA další hřiště o pár ulic dálV Sokolnicích to někdo dobře naplánovalDvě hřiště a pizza? To je sen!A fakt jdeme ještě do muzea?Zkamenělý zubObrázky pravěké přírodyA pobídka: „Natoč si svůj vlastní film!“„Sehraj dinosauří divadlo“K tomuhle rodokmenu je i kvíz a modely z 3D tiskárnyMnoho a mnoho pokusů natočit imitaci dinosauřího řevu (už jsem říkala, že paní kurátorka byla velmi trpělivá?)Tajemství jeskynních kostíKde se v jedné jeskyni vezme tolik medvědů?Poperou se a umřou tam!Myslíš, že si dinosauři taky dělali polštářové bitvy? (už jsem říkala, že paní kurátorka s námi měla svatou trpělivost?)Z téhle magnetické stavebnice nám sice dinosaurus nešel, ale zkoušeli jsme to trpělivěKompexní díla – otiskni, nahresli, nahrajA pak se vyfoť u fontányA jdi na zmrzlinu!
Den pátý, poslední. A druhá změna programu. Tajemství Vladanova rodu se nekonalo, protože mělo už zase pršet (spoiler – taky pršelo. Ale ne moc a ne dlouho). Tak jsme zvolili bezpečnější variantu – nejdřív budeme říkat blbosti, pak si dáme šifrovačku od VIDA centra. Když nebude pršet, budeme luštit, když bude, půjdeme do Vidy. Stihli jsme oboje. Jen šifry jsme úplně nedoluštili (šest z devíti je platný pokus). Takže až si to budete chtít zkusit se svými dětmi sami, berte rovnou střední obtížnost. Tou nejlehčí už je teď neohromíte 😉
Valentýn. Šampaňské se chladí, svíčky hoří. Co děláš ty? Od té nejdepresivnější po tu nejromantičtější možnost.Další zadání, ve kterém je rande? Už neee!To radši planetu sladkostí v autobuse.Holky se nebijou. Ani mezi sebou?Určitě máme dojít sem!No jo, ale co tu hledáme?No tohohle týpka!To byl moc hodnej, že nám otevřel další šifru.Matematická úloha – kolik dětí lze nacpat do domečku, aby luštily šifru?A je domeček nafukovací, když prší?Nebo jsou děti skládací?To je fuk, hlavně když tu kostku poskládáme.Cesta vede z jednoho hřiště…… na další hřiště.Kdo dosáhne nejvýš?Když ti dá osud tužku a šifry …Vetkni tužku do účesu a šifry spokojeně nechej někomu jinému 😀Já si to tu chvilku promyslímPoslední jízdaA musíme zas o dům dálVíte, kde jsme?Já tuhle studánku snad nikdy předtím neviděla.Ale pak nám došla energie k luštěníA šli jsme přemýšlet nad praktickými pokusyObčas spíš zkoušet než přemýšletAle to ke správnému výzkumu taky patříTeď mě nevidíšA teď taky ne!Prachová bouře je atraktivníAle přehrady mnohem víc!Na takové přehradě se dá dělat kdeco.Mrštný jako kočičkaSic zazvoní rolničkaZmožena vědouVšak jsme tu taky byli až do zavíračkyA pak už domůA cestou ještě zrekapitulovat nejhezčí zážitky.
„To by bylo dobrý, kdyby to takhle mohlo být třeba čtrnáct dní,“ komentovala uplynulý týden Verča.
„Nebo bychom si mohli udělat přespávačku.“
Děkuju dětem i rodičům, týden jsme si všichni užili – i mládežníci i jejich střídající se dospělé doprovody. A já se dostala na místa, kam bych se sama nevypravila. Zkuste to taky! I kdybyste si k tomu nebrali tolik cizích hlav, aby z vás dohromady byl obávaný devítihlavý drak 😉
Nestihli jsme dokonce ani brněnské podzemí – a to jsme pořád chodili okolo!
Muzeum Blanenska má stejně pokrokové vedení jako to Šlapanické – do muzea se nemá chodit koukat a nesahat. V muzeu se má objevovat. Na to se sahat musí! Sice ne na všechno a pořád, ale zážitků nabízí spoustu.
