S přibývající zimou a houstnoucí tmou jsme se v sobotu 12. 11. 2016 vypravili na malilinko opožděný svatomartinský lampionový průvod. Letos se průvodu zúčastnilo rekordních šedesát čtyři dětí v doprovodu dospělých, místních, přespolních, zblízka i zdáli.

Znovu jsme se rozestavěli na stanoviště o Myšáku kolem kostela a po Famíliích zase zpátky. Letos jsme se ale poučili z předchozích nezdarů a vybraná stanoviště vybavili teplým čajem. A svíčky jsme opatřili velikými skleněnými domečky. Zato svítící tyčinky byly letos stejně úspěšné jako loni. A když jednomu mrznou prsty, pohled na ulici plnou světýlek pořád zahřeje na duši. A to se počítá víc.

Všichni si prověřili znalosti legendy o svatém Martinovi, snad se i dozvěděli něco nového. Schválně – zvládli byste zpaměti vyjmenovat osm věcí o svatém Martinovi? Právě tolik jsme měli stanovišť s martinskými úkoly. Každý úkol odpovídal jiné části legendy nebo svatomartinské tradici. A známe jich ještě víc. Vždyť kdyby byl každý rok „martiňák“ stejný, dlouho by nás nebavil.

Letos jste se třeba mohli dozvět starou novinku, že hned za kopcem máme vísku Martinice a co se v ní kdysi dávno stalo za zázrak. Jestli nevíte, jak se přezouvá kůň a co má společného kovář s vytíženým (až přetíženým) pracovníkem pneuservisu, budete se muset zeptat napřesrok. My jenom prozradíme, že víc než by se zdálo. A že vyprávění o podkově, co visí na vlásku, poslouchali dospělí stejně napjatě jako děti.

Poděkování patří všem, kdo s námi mrzli – organizátoři na stanovištích i putující děti a jejich dospělý doprovod. Bylo to báječné. A za rok bude zas.