Máte se na co těšit. Vezměte partnera a pojďte zdokonalit svoje taneční schopnosti!

Vedoucí myšáckých kroužků letos naplánovali ne jeden, ale hned dva super příměšťáky na první dva týdny prázdnin. Díky dotacím budou za zvýhoděnou cenu pro ty, kdo letos chodí do kroužků. Dobrá zpráva je, že stačí přidat se i v průběhu kroužku. Přihlášky doneste vedoucím buď šachového kroužku v úterý od 17:30 do 19:00 do srubu, nebo na míčovky ve středu od 17:00 do 18:00 na galerku v tělocvičně (až bude večer i světlo, přesunou se míčovky na hřiště za školou).
Rekordní počet prodávaných i prodaných položek. Prodali jsme přesnou půlku! Hlavně jsme si to užili, protože jsme spoli i s Vámi slavili… My si dali dort a šáňo a pro Vás jsme měli jako dárek krásné voňavé svíčky, které pro nás vyrobili klienti domova Diakonie Betlém. Těm také putoval výtěžek, který i s penězmi za svíčky čítal 15 000 Kč! Děkujeme všem, že stále chodíte nakupovat a tím děláte bazárek smysluplný! Více ve fotkách a statistikách na konci!
Co že musí? Nosit pokrývku hlavy. Ve středu 12. března jsme se s Věrou Colledani a Maruškou Horákovou učili (shoda podmětu s přísudkem je správná – spousta bab a DVA CHLAPI <3)
Dozvěděly jsme se, že:
Turecké šátky a voskované kytičky
Tureckým šátkům se začalo říkat nejen pode jejich výrazné barvy, ale také podle toho, že tištěné pestrobarevné šátky nesou pouze vyobrazení květin a rostlin, nikdy zvířat nebo lidí. „Turečáky“ byly původně všechny spíš červené. To, že si dnes můžeme vybírat mezi červenými a hnědými, je pozůstatek faktu, že šátek nešlo vyprat – když se šátek vypral, vzor se rozpil. A proč jsou tedy hnědé? Když se šátek zašpinil, měla žena pořád možnost zajít s ním k barvíři, který přebarvil sytě červenou na mnohem tmavší barvu, ale zachoval při tom původní vzor. Dokument o tureckých šátcích z dílny České televize najdete v cyklu Folklorika, ale vázat šátky „po těšansku“ se z něj nenaučíte. Na to jsme si musely přijít s Maruškou Horákovou a zkoušek vlastnoručně. Dvě videa – jak vázat na široko a jak vázat na úzko – mají velmi nízkou kvalitu, ale poslouží jako připomínka pro ty, kdo viděli a zkoušeli naživo.
Kromě tureckých šátků se na horňácku nosily také „lipské“ šátky. Ty byly bílé a nosily se v době největšího smutku.
A svobodná děvčata samozřejmě nosila na slavnosti věnečky. Jenže co dělat, když se slavnost nesejde s dobou, kdy rostou živé květiny? To vykoumal už v roce 1869 jeden stolař, o kterém dnes už víme jen tolik, že se přistěhoval z Vídně a chyběly mu pestré papírové a látkové květy, které nosily na šatech vídeňské dámy. A tak je začal vyrábět i pro českou část rakousko-uherského trhu. Dařilo se mu (nebo spíš té myšlence, firmu pak převzal jiný občan Olešnice) a firma s názvem Moraviaflor se rozrostla až do velikosti 6 000 zaměstnanců. Podnik přežil druhou světovou válku, znárodnění, i čínskou konkurenci. Navíc vítá návštěvníky i na exkurze. Květiny stále vyrábějí ručně, s veškerou péčí, která je k tomu potřeba.
Návštěvu dílny na květiny, ani módní přehlídky, kde bychom se na ně mohli podívat, neplánujeme … Zatím.