Vedoucí myšáckých kroužků letos naplánovali ne jeden, ale hned dva super příměšťáky na první dva týdny prázdnin. Díky dotacím budou za zvýhoděnou cenu pro ty, kdo letos chodí do kroužků. Dobrá zpráva je, že stačí přidat se i v průběhu kroužku. Přihlášky doneste vedoucím buď šachového kroužku v úterý od 17:30 do 19:00 do srubu, nebo na míčovky ve středu od 17:00 do 18:00 na galerku v tělocvičně (až bude večer i světlo, přesunou se míčovky na hřiště za školou).
Rekordní počet prodávaných i prodaných položek. Prodali jsme přesnou půlku! Hlavně jsme si to užili, protože jsme spoli i s Vámi slavili… My si dali dort a šáňo a pro Vás jsme měli jako dárek krásné voňavé svíčky, které pro nás vyrobili klienti domova Diakonie Betlém. Těm také putoval výtěžek, který i s penězmi za svíčky čítal 15 000 Kč! Děkujeme všem, že stále chodíte nakupovat a tím děláte bazárek smysluplný! Více ve fotkách a statistikách na konci!
Začínáme již ve čtvrtek a to nasupují ti nejsilnější s koberci a stoly. Zasloužený oddych po nachystání.Pátek 20:30, máme nachystáno přes 7000 kusů zboží.Letos zazněla výroční bazárková píseň od LeničkyŠáňo jsme předali našemu fotografovi a našemu nejúžasnějšímu it technikovi, který má pod palcem celý bazárkový systém!slavíme!na zdraví, ještě jednou tolik!zasloužený dortík!kdo se na něj vrhne první?hlavní kráječka přece!a taky jsme se museli nechat zvěčnit, když už jsme se na place sešli po 5 letech všechny!20!zdravíme Vás a děkujeme!letošní obrovská hraboška!naše Pája a za ní fotopřáběh bazárkutakové krásné svíčky jste mohli dostatstáneček našich dětía takovou frontičku jsme měli letos po mnoha letechpo 15 minutách byla pryč a přišel i pan starosta, ne však nakoupit:)jsme rádi, že jste u nás spokojenímy můžeme díky Vám pomáhat. Předávání výtěžku Diakonii Betléma tady si můžete počíst, jak to s bazárkem šlo za 10 let a 20 bazárků- v číslechnebo raději graf?
Přijďte si zazpívat do srubu s hudebníky z Donavy. Do Velikonoc a začátku období hodů a tancovaček nám sice ještě kousek chybí, ale do zpěvu nám může být pořád.
Co že musí? Nosit pokrývku hlavy. Ve středu 12. března jsme se s Věrou Colledani a Maruškou Horákovou učili (shoda podmětu s přísudkem je správná – spousta bab a DVA CHLAPI <3)
Dozvěděly jsme se, že:
pokrývku hlavy nosily všechny – děti, svobodné, vdané – chránila totiž účes, který když se jednou zapletl, dost dlouho se nerozplétal. Ono totiž umýt si hlavu nebylo totéž co dnes. A ruku na srdce, mýdlem s jelenem bych si ani nechtěla moc často mýt vlasy.
chlapi taky nosili pokrývku hlavy, ačkoliv si rozhodně nezaplétali vlasy. Od mladých chlapců přes statné jinochy s kohoutími pery na klobouku a pestrými vonicemi. U svatby ale šla všechna sranda stranou, zdobený klobouk se odkládal a dál už byly pokrývky hlavy zase jenom jednoduché. Ono totiž kohoutí pera na klobouku prý měla co do činění s tím, kolikrát už mladý muž měl příležitost svou mužnost dokázat. A to nechce mít žádná novomanželka každodenně na očích.
ženské šátky se vázaly „na babušu“ (v zimě chránily krk, šestinedělky si taky vázaly šátky na babušu, aby byly v teple), „na holubičku“ (s uzlem pod bradou), „na rožky“ (jako náš turečák). Rožky dole se prý nosily v postě, na smutek, na zimu. Jen se nevázaly šátky v týle – to jedině na práci nebo na vaření, ale ani do obchodu se tak nedalo jít, když chtěla žena zůstat slušně oblečená.
v každé dědině se nosily jiné úvazy a jiné pokrývky hlavy. Každá to vázala, jak uměla, proto vlastně neexistuje žádná „správná varianta“ a v etnografii se nedá říct, že „takhle se to vždycky dělalo“. Vždycky záleželo na možnostech a příležitostech. A nám to dává velkou svobodu vázat šátky taky tak, jak umíme. Respektive, jak nás to naučí Maruška.
v etnografii se dá mluvit jenom o tom, co je zdokumentované. Zdroje, které jsou nakreslené, nebo namalované s sebou nesou riziko umělecké licence. Obecní kroniky zase nezaznamenávají všední starosti jako úvazy šátků, a navíc začínají až od roku 1924. A tak máme dochovanou velkou spoustu přiměřeně nespolehlivých údajů, jak se to „vždycky dělalo“ 🙂
etnografický úvodprovází Marie HorákováVěra Colledania obě na střídačkunosily se šátky různých barevs různými vzorypro různé příležitostiJeden šátek je totiž levnější …… než nové šaty do kostela
Turecké šátky a voskované kytičky
Tureckým šátkům se začalo říkat nejen pode jejich výrazné barvy, ale také podle toho, že tištěné pestrobarevné šátky nesou pouze vyobrazení květin a rostlin, nikdy zvířat nebo lidí. „Turečáky“ byly původně všechny spíš červené. To, že si dnes můžeme vybírat mezi červenými a hnědými, je pozůstatek faktu, že šátek nešlo vyprat – když se šátek vypral, vzor se rozpil. A proč jsou tedy hnědé? Když se šátek zašpinil, měla žena pořád možnost zajít s ním k barvíři, který přebarvil sytě červenou na mnohem tmavší barvu, ale zachoval při tom původní vzor. Dokument o tureckých šátcích z dílny České televize najdete v cyklu Folklorika, ale vázat šátky „po těšansku“ se z něj nenaučíte. Na to jsme si musely přijít s Maruškou Horákovou a zkoušek vlastnoručně. Dvě videa – jak vázat na široko a jak vázat na úzko – mají velmi nízkou kvalitu, ale poslouží jako připomínka pro ty, kdo viděli a zkoušeli naživo.
Nejdív je potřeba důkladně zaplést vlasy.Dva copy se hodí pod věneček i pod turečák.Ale jeden copánek taky stačí.Vlasy se nejdřív musí schovat pod čepec.A pak teprve nahoru navázat turečák.A baba může do světa, dělat parádu.
Kromě tureckých šátků se na horňácku nosily také „lipské“ šátky. Ty byly bílé a nosily se v době největšího smutku.
A svobodná děvčata samozřejmě nosila na slavnosti věnečky. Jenže co dělat, když se slavnost nesejde s dobou, kdy rostou živé květiny? To vykoumal už v roce 1869 jeden stolař, o kterém dnes už víme jen tolik, že se přistěhoval z Vídně a chyběly mu pestré papírové a látkové květy, které nosily na šatech vídeňské dámy. A tak je začal vyrábět i pro českou část rakousko-uherského trhu. Dařilo se mu (nebo spíš té myšlence, firmu pak převzal jiný občan Olešnice) a firma s názvem Moraviaflor se rozrostla až do velikosti 6 000 zaměstnanců. Podnik přežil druhou světovou válku, znárodnění, i čínskou konkurenci. Navíc vítá návštěvníky i na exkurze. Květiny stále vyrábějí ručně, s veškerou péčí, která je k tomu potřeba.
Papírové a látkové kytičky jsou pečlivě vyrobené.Na půdě vydrží i desítky let 🙂Rozhodně patří na věneček …… do vonice …… a s celou vonicí na „goralák“.
Návštěvu dílny na květiny, ani módní přehlídky, kde bychom se na ně mohli podívat, neplánujeme … Zatím.
Dnešní příjemné odpoledne s bylinkami!Bylinkování bylo moc příjemné, děti se seznámili se 12 bylinkami a jejich účinky a nakonec si namýchali čajík z Bylinkového království!
Učíme se, jak svazat sukně, abychom je nezlamaly, že je potreba očistit boty od bahna, než je vrátíme, že maskovat díry v podrazce vrstvou zaschlé špíny, se nevyplácí… Pokračujeme přes míchaní škrobu, až ke zlatému hřebu dnešního večera – žehlení spodniček.
Chcete podrobný popis? Možná se bude někdy hodit, až naše hlavičky zapomenou, jak nám to ta Maruška ukazovala? Nejprve si podle receptu (máte na 1. fotce) vytvořím škrob, pořádně rozmíchám dlaní.
„Chytnu v pase, šňurky schovám do dlaně, aby se moc nenamočily. Namáčím ze všech stran, ale nenechávám to tam ležet dlouho. Většinou by měl stačit litr na jednu sukni, ale v litru toho moc nenamočíte.“ Naštěstí se škrob dá uchovávat v lednici až měsíc. Vytaženou sukni jemně vyždímám a položím na ručník. Zde škrob vtíráme rukama do látky-hladíme. Hlídáme, abysme tam nenechávali vrstvy škrobu, které by se pak napalovaly na žehličku. Takto z obou stran pohlazenou sukni si zamotáme od krajky nahoru do ručníku, kde přes noc odpočívá, než se bude žehlit.
Druhý den rozbalíme a žehlíme. Před žehlením ještě kusem látky „vymeteme“ drobky škrobu ze sukně- z obou stran. Starou dobrou žehličkou na bavlněném prostěradle žehlíme. Pouze krajku a tunýlek nahoře žehlíme do široka, celá plocha sukně se musí totiž žehlit na dlouho, stále po vzoru sukně- od krajky k tunýlku do rožků. Žehlíme do sucha, ale zase ne moc. Pokud je třeba, žehlíme po obou stranách.
A jak na sklady?
Skládá se různými způsoby, někdo pomocí kolíků, špendlíků, Maruška používá 4 stejně široké dřevěné destičky, kterými si dělá sklady a urovnává je do řady. Má několik typů a šířek destiček.
Rukávce se pak skládají (krejzl) spíše ručně a přichytává se špendlíky nebo kolíky do kartonu, který si vložíte pod rukávce.
No a po předvedení jsme si to zkusili snad všichni. Jak nám to šlo? Myslím, že obstojně, společně jsme nažehlili a naskládali asi 5 sukýnek. Tak a teď s chutí do toho doma sami!
Zveme na další akcičku. Letošní divadlo bude trochu jiné. Pohádku Vám popovídá sama autorka ze své knihy. Děti se seznámí s pohádkou o bylinkách a bude i malá dílnička. Snad se Vám bude líbit a přijdete. Akce je vhodná pro děti starší 5 let v doprovodu rodičů.